Moc a moc děkuji, Doto... ano, těší mne, že jsi v ťuknutí objevila sílu, kterou i já vnímám a přála jsem si vložit.. text sám o sobě je spíše strohým konstatováním, "betonové zdi a holá fakta" nedávají příliš prostoru pro poezii, nemohu nic na textu změnit, leda ho napsat celý znovu a jinak... ale to v tuto chvíli není v mých možnostech, neboť lépe neumím...  velmi Ti, Doto, děkuji za Tvůj názor, rovněž Tvého zastavení si velice považuji.

Hezký večer  

.. tou řekou NADĚJE, Jiří, jsou zpívající bystřiny, konejšivé ticho,  čas...

 

Jsem nesmírně ráda Tvému milému zastavení, moc si toho považuji, děkuji, Jiří 

Myšlenka samotná předběhla formu, některá vyjádření ji místo pádnosti téměř hříšně zploštila..přesto, to ťuknutí má svou sílu. Úvaha by z toho byla dle mě zajímavější.

ta řeka je plna balvanů a tůní

lenivý proud nese ledu tříšť a kal

a věnce květů co pozbyly svou vůni

v zákrutech intrik i zloby arsenal

 

a přebrodit ji nebývá vždy snadné

i přes svůj chlad však srdce zahřeje

kdo s vírou vstoupí, přejde, neupadne

v té řece, co má jméno NADĚJE 

*

Milá Básněnko, moc ti děkuji za podporu... ano, nepříznivý ohlas zabolí... potom je nutno klást si otázku, zda a v čem je oprávněný... zda je dobré ponechat si vlastní způsoby, či pokusit se o jinou cestu, která nás může posunout dál, ale taky nikam... je třeba však brát vážně každé doporučení, jež je myšleno nejen upřímně, ale také s citem pro poezii a její znalostí...

Zjistila, že mám poslední týdny, ba i měsíce natolik ráda psaní, že i přes nezřídkavou nepřízeň, moc ráda se mu budu věnovat dál, snad pro počínající lásku k poezii, pro svobodu, kterou skýtá, potěšení... napsala jsem včera s radostí další textík, a mám jich ještě několik... těším se, i díky tobě, Básněnko. 

Krásný den.

čtu poměrně dost básní...ani tahle mi nepřipadá tak nepoetická a kromě toho, každej máme jiný představy...takže Helen piš dál...

Dolphine, děkuji ti za ukázku... promiň, to však není poezie... to je umění! 

Krása... kdybych tak uměla podobně... budu se snažit, a také, přečtu si tvá díla, již jsem začala. Díky za tvé zastavení, velmi si ho považuji, snad mě časem posune dál.  

Milá Terezo, předstírané určitě ne, jen ses do textu nedokázala dostat... on totiž není lyrikou, ani žádným výkřikem, je poznáním, zkušeností, popisem... přesto se domnívám, navzdory kritice, že není špatným a stojím si za ním, tak jak je.

Moc ti děkuji za přečtení, jsem ráda tvému zastavení, i tobě hezký den    

Děkuji za přečtení, Dolphine, není proč se omlouvat!...  jen tak, ze zvědavosti, ale co tedy je, prosím? nemusíš odpovídat...

Hezký den

Přijde mi to trochu jako předstírané potěšení ze sexu... spousta slov, pod kterými si ale člověk nic moc nepředstaví, ani na něj nijak nepůsobí, vlastně v něm nevyvolají ain radost, touhu, snění, úzkost, prostě jen ta slova. Neříkám, že nemáš smysl pro výrazivo, přívlastky, naopak. Ale jde o to jim věřit, ne o to naskládat vedle sebe co nejvíc neotřelých spojení - tedy já to kdysi (2007 asi) dělávala tak nějak, že báseň pro mne znamenala kompilát co nejoriginálnějších obrazů :-) Ale jak tu kdysi zaznělo: "poezie je zpráva o úžasu". Nemá smysl psát (alespoň lyriku), pokud v sobě člověk nenese nějaký konkrétní silný příběh, pocit, názor, na němž báseň postaví...

Milá Dagmar, "artterapie" je zajímavý termín, možná však nepatří ke mně, cítím se být mnohdy až chladným realistou, vlastně jen popisuji, proto mi možná právem Tessa vyčítá nedostatek poetiky. Neutíkám se pouze do vnitřního světa, nechávám se prolínat prostředím, ve kterém žiju a vnímám po svém,  usiluji se o to co nejplněji, a to je, co možná mě činí citlivější... Moc a moc ti děkuji za milého Ňufíka, mám radost z tvé empatie a člověčenství, vlídnosti...

Děkuji ti, krásný den  

Líbí se mi obrazy: dívka v pavučině, rozšklebená propast odlišnosti, betonové zdi a holá fakta". Jsou výrazem "potlačovaného já", které nemusíme citlivě vnímat jen v pubertě, ale můžeme se s ním prát celý život. A jedním ze způsobů, jak ho překonávat, je právě psaní - jedna z forem artterapie. I já jsem se ze svého dětství vypsala na "staré Underwoodce". Ulevilo se mi sice, ale některé nejistoty se stejně stále občas objevují. U tebe vnímám letité potlačování právě ve tvých reakcích, tak vděčných ať jsou jakékoliv. Moc držím palce. Piš, piš!