VÝTVARNÁ DÍLA
|
Básníkův smutek
Po delší době - jakýsi pokus. :)
Čím to že dnes již nemám slova?
Panenko moje sametová… Duše se kalí do olova a já stůl prostírám sám. ,,Večeřelas,
moje milá? Nebo jen tělo utlumila?" Trochu mne děsí, že jsi jiná
jiná, než si vzpomínám. - Jsi uvázána k roklinám, když košilí tvé nebe stírám A zázrak? - Jenom bublina nepukajíc dokud snívám Však proč na tom visím, zrovna teď? Natolik nesvůj, skoro k pláči myslet že holce, slova stačí.
¨ když ticho víc je než zpěv ptačí... Ne,
jsou dny kdy neléčí! -
Já chtěl jsem tvoje bezpečí...
s tvými vzdechy v noci hýbal, vlny smutku tiše slíbal, Copak jsem zůstal netečný? Žal tíží dech, já nelhal
vskutku! Moc poddala ses svému smutku, kde jsou ty břehy kdy jsi stála
pod javorem a neplakala s náručí plnou hlíny světa radostí tolik podemletá že nebylo třeba útěchy ?
Kde jsou ty doby, moje milá? Dnes chodívám sám a bezdechý. -
Mezi žebry příliš času...
pro krásu a vůni hlasu, chybí mi tep našich srdcí.
Pátrám v mapách po průvodcích co tě jednou zhoupnou v bocích a beze slov ti řeknou vše zač já tebe nadnášel.
Ukáží ti hebkost světla
múzu, která poodlétla sejmou z tebe prázdná místa
- vím, jsem věčný utopista- leč jiný lék
jsem nenašel.
Léta Páně 2015, dne 2.4. věnováno autorem
Vivi
Kategorie: Poezie
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
