|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Pořád jsem tu, ptám se a slyším
Dovedeš si připustit bolest - i za cenu že tvoje síla
bude pak
částečně ignorována?
Dovedeš - pro pohádkáře -
zhmotnit duhu z marcipánu a následně
evokovat bolest zubů
z tolika pitomých
dívčích snů?
Dovedeš přetvořit bolest do malých kudrnatých měsíců? A vylovit mé mrtvé city
jako z kompotu provoněný
nezkažený
plod?
Udávíš se tím?
Až ti opuštěná planeta zakrouží okolo paty a zvolá tak
jak si to realista nepředstaví:
Pořád jsem tu a slyším tvé sliby!
A budeš mne prosit o trochu vody
z pouště na níž rozsah mého metru stačí?
Bude to všechno poznat hned?
Ne -
A sebeúcta pouští třešni.
Kdokoliv přijde ať nejdřív si to rázně zkusí!!!
Poznám už po hlase
o kolik hodnot vzestupnosti žalu
se liší
kontrakce srdcí snících
po střetu lhářů s obětí
Léta Páně 2015, dne 10.4. věnováno autorem
Vivi
|
|
|
|
|
|
|
|
teba čítam veľmi rada, VIvi
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
dostala si to von a teraz sa ti bude lepšie písať, poznám to ...
Napľul som...
...
na žeravý uhlík.
Syčíš.
Prievan pozval
do tanca záclonu
a slová rozbité o chodník
pozametal vietor.
Dvadsaťpäť rokov...
Smetiarsky voz
odváža triedený odpad
a z nás
zostali len prázdne
nádoby.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
na to, že ide v podstate o psychohygienu, je to ok... možno keby si nechala text trošku odležať, vyvanula by aj silenosť niektorých častí...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
nejdřív jsou
cukrátka
se třpytem
pozlátka
pak přijde
oprátka
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pohádkáře bych už nechtěla
jsem přece jenom nějaký čas dospělá
že něco není zapotřebí
že lži jsou jako oprátka?
budu ti říkat Robinsonka
jen dávej příště pozor... na Pátka 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji za komentáře a tak..
Dolphin: Samostatně to dávat zatím nebudu, nemám k tomu důvod. Pro mě ten konec má zkrátka své místo a momentálně budu holt ke čtenáři sobecká.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Prvá to ešte ustála celkom v poho, no druhá sa stratila úplne niekde do stratena ... Môj názor ?zabudni na druhú a daj prvú samostatne...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ta tučná věta, myslím, svou velikost a tloušťku zvýrazňovat nepotřebuje, ale to je vždycky na autorovi...no, ten zbytek? ...uf. Až na kost jdoucí text. Těžko nevnímat jeho naléhavost a očistnou úlohu...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dílo hodnotí sám příběh a příběh ožívá v díle.
Zhnmotnělou duhou!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Je to směřování lhářům a hlavně tomu, se kterým jsem pár měsíců sdílela život. :( Včera jsem kvůli tomu nemohla spát, pořád to ve mně uhnívalo, tak jsem napsala toto. A možná proto i zvýraznila tu větu.
Ale jsem ráda, že jsem se ho zbavila a že můžu zase jen tak cokoliv psát, na nikoho se neomezovat a být svobodná. :) Díky!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dnes na mě přitlačila patosem, což u tebe nebývá k vidění. Možná k tomu přispěl i ten obří tučný výkřik - výjev, který je nadmíru důležitý a nemyslím si, že ho bylo třeba tolik vizuálně zdůrazňovat, protože každý, kdo má srdce, to zaregistruje i bez onoho alarmu. Nicméně možná jsi to necílila na nás čtenáře, ale má to být směřováno lhářům...to by se to potom dalo ještě třeba i dvakrát podtrhnout. :)
|
|
|
|
