V čas barev listů, zas, jak často již,
do staccata štípaného dřeva
vracíš se mi, rozmarný ty stíne
bez polibku, šeptat že jen smíš,
brusinko, zrající pro tetřeva
Tvůj apel: Zvolni, podivíne!
vyznačil směr, legendární skrýš
kde v sudech přezimuje réva
Znavené léto k zemi tíhne
podzim v nás, ač procitnutím blíž,
novým veršem prohřátého kréda
talárem vran touhu nezavine
*
Léta Páně 2015, dne 6.10. věnováno autorem
JC senior
|
|
|
|
|
|
|
|
Jsem rád, že máme stejné pohledy, motýlku.
Děkuji.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
krásne, ako farby jesene...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Když tak jdeš a kaštan tě klepne do klobouku...i v tom podzimu je kus legrace.
Dík, live.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
"sedím a koukám, jak zvrácenej podzim stromům svlíká jejich šat" (text Kabátů).
Já to vidím, že podzim je půvabná dáma ve zralém věku  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kdo memá po čem toužit, ztrácí důvod žít...
děkuji za moudré verše.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Touha je částí
každé roční doby
ba co víc
každé doby
v liském žití
nabobtnalá
jarními svody
či kolébaná
v podzimní
visuté síti.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Soudek vína, Dori,
lahodný atribut podzimu.
Dík za veršíky.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...léto je snad znavené
a zívá v polospánku
však nepřemožené
se soudkem vína pod hlavou
jenom odpočívá
lahodné verše básníku
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Co dodat, Marku,
jako již mnohokrát, vidím se v precizně vyleštěném zrcadle.
Děkuji.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Rozhozené domino slov, která si poskládám...
Děkuji, Ivo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dík, Doto, za uvedení a slova, která víc než potěšila.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Krvavé žilky, propuchřelý list
který zvolna k zemi se teď snáší
zpívá smutnou píseň proměny
V šedavé dece začlo slunce číst
statným břízám k jejich otčenáši
ty jsou celé v bílém odděny
Kříž dávno zetlel, mlhu bude jíst
vlasy trsu trávy deštík zháší
na nebi pruh zimě odřený
Je nějak těžko, skrytý ametyst
v šedé slupce spolkl vtipnou kaši
Co že to jen slyší?
Ozvěny...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kdo by, se as bál, vzít černou vranám, pro střih na talár, podzimní děti vědí svoje, říji zná les a duše znovu střádá nepokoje, to bude barvou šípků a nebo žlutou salvou babího léta, štípání dřeva svaly zahřeje, krev žilám zpívá,když krásně prší listí..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tohle jsou krásné verše!
Díky za poetický zážitek, Jiří.
|
|
