Livebet, Rezka: Díky oběma a hezké dny :-))

před rokem, měsíc před vánocema umřel pejsek, jen tak se stulila v pelíšku a do rána usnula, má teď pelíšek po keřem růží, je pochovaná v pelíšku i plné mističky oblíbených pamlsků dostala na cestu Kejsinka, byl to jen kříženeček ratlíka a čivavy, ale byla kamarád

takže Marku vim svý...

bylo to jen morče Marku, tak jaký s tím štráchy. A to ti říká ten, kterej byl "z toho stejně hotovej", když mu kdysi před očima v posledních smrtelných křečích dokonala obyčejná andulka

Díky moc, Kendy

Nechtěl jsem psát nic, přestože se mi to líbí, ale pak jsem si řekl, že v takových chvilkách nejde ani tak o to vlastní loučení, jako spíš o účast s těmi, jimž někdo bude chybět. O vědomí, že na to člověk není sám…    
 

Jiří, nano, Doto: Díky Vám tu všem moc...

Po nanině komentáři už nevím, co dodat. Snad jen, že rozumím a žes to napsal pěkně.

je smutné, keď odchádza priateľ... hoci "len" ten v kožúšku... rozumiem tvojim pocitom... najhoršie je, keď sa musíš prizerať bolesti a nemôžeš nič proti tomu urobiť

tvůj smutek mám na spodní liště
kdo prožil, ví co znamená
vzpomínek když úložiště
jen mohyla je kamenná
 
až den, pro nějž není příště
kdy osiří tvá ramena
prázdnotou se zachví hřiště
tráva kde je spasená
 
na jménu když stuha leží
slunce jas, však v očích sněží
pro tu hebkost dotyku
 
rozpadla se na pápěří
blízcí byli i ti kteří
odchází bez pomníků

*
 

No, je to inspirováno skonem mého oblíbeného morčete, Bohunko. toto je způsob rozloučení s ním...

 

 

...nepochybně se jedná o dílo inspirované nějakou trýznivou situací, jak bývá u Tebe časté. Ale mě nějak ta situace minula, takže nevím, k čemu se báseň vztahuje. Nicméně jí Tvě verše dávají rozměr také kreativní