|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Vůně zimy
Vůně zimy na jazyku sládne
perlám slz jak pavouk navlék nitě
bílých hvězd co neroztály za dne
Kdo, básníku, kdo dnes osloví tě,
rampouchu šíp, ta něžná zimy zbraň
co nahá větev nestydí se zaň ?
Závrať jitra jezer zívla na dně
jak prochladlé, odložené dítě
dálkou šeptající zvony prázdné
v mrazivé se přimknou frigiditě
Tu propast ticha obejdi či slaň
kde žebravá smrt nastavuje dlaň
*
Léta Páně 2015, dne 9.11. věnováno autorem
JC senior
|
|
|
|
|
|
|
|
zima skorem dýchá na tě
utěsnit si žádá škvíra
pro dým bramborové natě
a palindrom Vladimíra
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Z podzimního ticha // zima na mne dýchá // a z větrné sluje // mráz už přituhuje.
///
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
To je tak, live, když se příliš nechám unášet klasiky
Takže jo...  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Příjemně jsi odlehčil atmosféru nastávající zimy, Marku.
Dík za poetický přístup.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ty první dva verše druhý strofy mi přišly dost krkolomný, prostě je cítím tak trochu účelově a divně vsazený.(doufám, ža aspoň ty trochu kritiky sneseš ) Zbytek si to "svištěl" po osvědčený JC highway  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Na jazyku jaro náhle chutná
ten tam je rampouch, roztekl se sníh
přírodu matou moudré věty knih
které jsou jí - jak jen to říct - putna
Probouzí se, či se chystá spát?
Možná zima složí reparát
Rána ve tmě
probuzení nutná
světlo si škvírou najde svěží smích
Podzim to s mírou ještě štěstí stih´
barvy však spadnou
zbývá černá kutna
Kdo jen dámě z ledu strojí šat
aby ji mráz směl chvíli objímat?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Vůně zimy a přec nás slunce ještě hřeje....
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
K obsahu, spíše sdělení, rád přidám formu.
Asi jako k půvabnému tělu se hodí elegantní oblečení.  Děkuji, Hanko, za uvedení a milé zastavení.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Umně sis vyhrál s rýmy, zvláště s těmi k dlani. Báseň je vtíravá jak vůně zimy sama (v tom nejlepším slova smyslu).
|
|
|
|
