|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Pozdně listopadová
A najednou máš kosti v břiše
a venku se trhá cikánčina duchna,
můj chlapče jak rozsívka.
Ležíš pod pletenou dekou
a na stolku ti kouří čaj,
to jen ta horká pára chodí na kývandu
kolem tvého kanape.
Ne, neřeknu: „Pojď ke mně...".
Vím, že tvé oči mají zvědy
a ani já nemám za uchem dubové třísky.
Půjdeš v bačkorách na bál,
abych byla kousek od tebe a smála se tvým štrachandám.
Má lásko.
Nezajímá mě lesk tvých očí, to jen ta námaha v nich číst.
Říkáš: „Po tmě voď mě a hrozně hroz mně,
poť mě potmě, něžně než mně
odpovíš.”
Už se venku perou mlynáři,
chytáš mě kolem pasu a pak...
...jdeš se podívat na hvězdičky.
|
|
|
|
|
|

|
|
Tyhle šmakózní já můžu pořád. Umíš si vyhrát s jazykem jako málokdo a navíc výstup naservírovat v náramně poetickém obalu.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
...máš dar, Doto, brousit slova do krystalků, do mozajky, kde nic nechybí, nic nepřebývá, jen oku lahodí, ústa rozezpívá. :)
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
páni, to je pochutnání, mám ráda tuhle poetiku, zvukomalebnost a hraní se slovy.
autoři, kteří tohle umí se mi nikdy "neočtou", ty jsi jedna z těch u kterých se těším, co nového v jejich dalším textu objevím. to zacházení s jazykem mě baví, vždy je to ještě nadstavba nad obsahem :-)
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Díky Tess, tvůj komentář mě potěšil k úsměvu.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
takhle bych chtěla chořet
a klidně i hořet
za okny vločkobraní
na čele dotek účinlivých dlaní....
Zvláštní poetická řeč tvé básně nabídla třpytné perličky jako rozsívka, kývanda a štrachanda a další,co se na jazyku neznalého pomalu rozpouštějí jako kousek tureckého medu. Možná ani nechci vědět, co přesně znamenají, aby mi nenarušila vykouzlený obrázek, který mě kdoví proč vrátil k dětskému stonání...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Díky, livebete, sem tam je to podle starých not (rčení), i když se to možná nezdá. Nicméně doufám, že se tam vešla hlavně nálada, o tu šlo nejvíc.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Díky, milí čtenáři, vaše zastavení mě tuze těší. Každá zdánlivá nahodilost (a možná i nesrozumitelnost) tentokrát nese jasný význam a není z mé hlavy. Jen jsem propojila pár rčení do soukromého pocitu. :) Klidně pište do komentářů, když některá z nich poznáte, pootevřete tak dvířka dalším čtenářům. ;-)
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
jemně po klaviatuře, bez akordů ale fajn 
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Rozsívka něžných slov se snáší lehce jako vločky 
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
pekné nežné také ake mám rád 
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Přituhlo špulkám hravou nití, hlásím se třískou k vlnobití, má řeč je horečka i něha, dlaň na čele chladí, že existují hvězdy? Semínka spadlá do kapradí...a listopad, byť pozdní, začal kvést...láskou
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
když mlynáři se perou
mé čtení ztrácí šém
trám zívá pod sekerou
s třískou za uchem
tma pak vede nehrozně
v poplesové lomozně
**
|
|
|
|