LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Kytara

Už brzy dotiká. Má ulice
nebude prázdná, nocí užaslá.
Chodec zmešká ohrady, kde pásla
svá jitra šedorůž v pohnutém cé.
Už brzy dotiká. Svou závoru
utrženou, jako z houslí struna,
rozezní do synkop světlá luna
a srovná svůj nápěv s dřevem javoru.
Už brzy dotiká. Po spirále
poletí, jak lístek v kraji moří,
kde neviditelný neuhoří.
A slepý vloží na šíj korále.

Tikám, tikáš, tikáme. Ulici
kytar prozpíváme na petlici.

Léta Páně 2016, dne 5.1. věnováno autorem mirkah

Kategorie: Poezie


	6.1.2016 \| 19:47 livebet

			kolem vánoc jsem hrál na kytaru tý svý písničku od Katapultů Třináctá komnata - " s tebou jsem vždycky chvíli tam, kde hodiny netikaj" nějak jsi mi to svým básnickým brnkáním na struny času a změn připomněla. Málokdy tu čtu báseň mnohokrát. Tuto ano. Jsi dobrá

	6.1.2016 \| 16:47 Dota Slunská

			Ach ty kytary...ach tyhle kytary:). Vůbec bych si povzdychla úžasem a fascinací nad jakýmkoli hudebním nástrojem. Tvůj pohled je tuze zajímavý a poetický.

	5.1.2016 \| 19:28 mirkah

			A já mám radost, že ráchání Tvé Tě baví. Ostaně žít je moc fajn:)

	5.1.2016 \| 19:19 Doremifa

			...dotiká, dotikáme. A v tichu nastalém vytvoříme místo pro rozeznění nových synkop a pohnutého cé. Mirko, Tvé verše jsou tak mnohovrstevnaté, že jedno přččtení nestačí. Vždy mám radost, když se v nich ráchám.