|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Vodičko, vodičko, proč jsi tak hluboká
Teče voda, teče, někdy svahem.
Z nebe deště nedoletí dolů.
V trávě roste kytka, někdy málem
nedokvete k slunečnímu stolu.
Plave vlna, plave, někdy tiše,
na hladině hledá tóny lidí.
Rozplyne se do zrcadla, dýše,
jako když se muž a žena šidí.
Píská vítr, vlaje, žlutý v poušti.
Krajina se mění, horká suchem,
krajina zná láskyplné houští.
Kdo ví, zda trn projde růži uchem?
Tam a zpátky, hořká po tuřínu:
zasazená plavu. Pískám. Hynu?
Léta Páně 2016, dne 8.1. věnováno autorem
mirkah
|
|
|
|
|
|
|
|
Slova, jež znamenají svět.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
moc příjemný text, pohladil a Jiřího koment tomu dodal ještě přidanou hodnotu navíc :-)
krásně oba dva... líbilo se mi tady.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pískáš...hyneš?
ani zdání
když vítr žene
hořké stíny plání
když hladina nebi
nastavuje témě
tu rezonuje voda
ve všech buňkách Země
užila jsem si tvou báseň, Mirko, a ukládám do šuplete. Budu se k ní vracet pro pohodu
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Veřejné čtení veršů při kulturní akci je pro autora ctí.
Jistě!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Velmi prosím, mohu Tvé verše číst na vernisáži své budoucí výstavy fotografií?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Moc krásná odezva, Jiří, děkuji.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ach vodo, vodičko
voděnko studená
o tebe andělé
zchladí svá ramena
do kroku, do tance
rytmy ti klepe mlýn
věnečkem pyšníš se
z chrpy a kopretin
suknička krajková
je lehounká, z pěny
a září, jak září kol
dům čerstvě obílený
ach vodo, vodičko
voděnko nad splavem
do tůní očí svých
vem si mě, vem
*
|
|
|
|
