|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Není jedinej?
Neplakala.
Jen se opírala dlaněmi o desku kuchyňského stolu, a v hlavě měla šílený zmatek.
Bála se, že omdlí, že se jí podlomí nohy a spadne na tu tvrdou podlahu a už nikdy, nikdy nebude mít sílu se zvednout.
V uších ji hučelo a před očima se dělaly mžitky.
Kde je? Kde teď je můj muž?!
Zhluboka dýchala a pomalu se jí vracela schopnost zaostřit. Podívala se na okenní rám.
V keramickém květináči tam stál brambořík. Rudý jako krev, které by se v ní před chvílí nikdo nedořezal.
Sedla si ztěžka na židli.
Prohlížela si motýly, které na květináč před pár lety namaloval její syn.
Přinesla tehdy domů hit. Barvy na sklo a David jí k narozeninám daroval brambořík ve vlastnoručně vyzdobeném květináči.
Mělo ji to napadnout.
Copak je slepá?
Najednou chápala, viděla, spojovala si vzpomínky do jasného obrazu.
Jenže co teď? Jak dál? Co řekne manželovi? Co holkám?
Rozplakala se. Potichu, bolestně, opatrně v sobě dusila vzlyky a místo kapesníku si oči utírala utěrkou na nádobí, kterou držela v ruce.
První se ve dveřích objevila Jana.
Přijela z práce.
„Proboha, mami, co se stalo?" zastavila se ve dveřích kuchyně.
„David..." řekla a Jana si sedla vedle ní.
Objala ji kolem ramen.
„Tak už ti to řekl?"
„Jak dlouho to víš?!" podívala se na dceru s výčitkou v ubrečených očích.
„Asi tři měsíce."
„Cože?!" téměř vykřikla. „Tři měsíce? A co Lenka? Ta to ví taky?"
Jana sklopila hlavu a přikývla.
„...a táta?"
„To nevím, táta asi neví nic. Vždyť je věčně v práci a od té doby, co David studuje farmacii, se s ním pořádně nemá o čem bavit."
Jana se zvedla a odešla do pokoje pro kapesník. Vzala matce mokrou utěrku z ruky a hodila ji rovnou do pračky v koupelně.
Vrátila se do kuchyně. Neuhýbala pohledem před vyčítajícíma očima své mámy. Usmála se a řekla: „Mami, je živej, zdravej...a není jedinej."
Matčin pohled ji najednou vděčně pohladil.
„Nebreč.." řekla Jana. „S Lenkou si nedělej starosti a s tátou ti nějak pomůžeme. Pojď, upečeme mu k večeři žemlovku, bude mít hned lepší náladu..." mrkla na mámu a ta se konečně usmála.
Jana přiběhla s mísou jablek. Seděly u stolu a loupaly je, když do kuchyně vstoupil David s Jirkou.
„Nepotřebujete pomocníky?" zeptal se opatrně.
„Ne, "odpověděla mu matka. Podívala se na Jirku a řekla: „Doufám, že jíš žemlovku."
Léta Páně 2012, dne 10.10. věnováno autorem
Marcela
|
|
|
|
|
|
|
|
Je to zase o úhlu pohledu. Jinak vypadá historický film z např. dvacátých let minulého století a jinak vypadá nyní natočený film na stejné téma.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dík.
To, že příběhy stárnou je jistě pravda, ale točí se i historické filmy, viď :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
To je zřejmé. A znova opakuju, že je to pěkně napsané. Ale také nacházím poučení - sorry, sama pro sebe - že s tím, jak se vyvíjí společnost, stárnou příběhy. A třeba i ten nejsilnější časem ztrácí. Můj otec mi kdysi vyprávěl, jak ještě jako četník byl zúčastněný na raziích, když policie lapala homosexuály, kteří se tenkrát scházívali na Karláku ve veřejných WC. Ještě nedávno tam ty záchodky byly, ale asi už mimo provoz. Oni ty homosexuály zatýkali. Za Němců končívali homosexuálové v koncentráku. Je zajímavé si uvědomovat, jak se postoj společnosti mění a ráda bych věděla, zda tohle téma vůbec může být zpracováno nadčasově. Tady hraje roli cit, kdo se s tímhle problémem setkal, musí být otřesen, protože to je osobní.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Lukrecie, já to napsala asi před pěti lety po té, co se mi s tím svěřila má přítelkyně. Nepřemýšlela jsem tehdy o tom, jestli je to "in", nebo ne. Prostě to byl příběh, který se mě dotkl. Probíhal jinak, a povídka je jen fantazie, jak by probíhat mohl. Ta máma v povídce to není jen ona... víš, mám ji ráda a přebírala jsem si tu situaci stále v hlavě. Pak mě napadlo to sepsat. Dělám to často, když v sobě potřebuji něco "zavřít"...rozumíš?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jestli můžu, ráda bych to upřesnila, protože včera jsem jenom "nakoukla" a vzala to stručně. Situace, kdy se rodina vyrovnává s homosexualitou potomka, přičemž pro otce je to větší darda, se objevila už i v amerických detektivkových seriálech. I tam je zpracování vynikající a domnívám se, že povídku i seriálové dlíly lze zařadit do přibližně stejného časového období. Byla doba těchto trendy příběhů. Avšak ani jako literatura faktu nám příběh nepřináší nic navíc. V tom cítím malé minus jinak dobře vypracovaného děje. Lituju lidi, kteří si tímhle prošli, je to průšvih, ale ne rána, s níž se nelze vyrovnat. A ono se to srovnávání s nepřekonatelným děje dnes a denně, asi ve čtyř procentech populace. To, co píšu jsou slova laika, který se vybavuje spíš o pocitech, než aby rozumněl. Přesto mě to dílko oslovilo, ale něco jsem v něm i postrádala. Pozdravuju a budu se těšit na další.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ano, máš pravdu. je to starší příběh, ale není to "úlitba" nikomu - ničemu.
Nesouhlasím s Tebo co se té "nadčasovosti" týká. Vztah matky k svému dítěti nadčasovost nepotřebuje. Mateřská láska je, podle mého názoru, stále stejná.
Jistě, že jsou horší věci v rodinách... toto se netýká mé rodiny, ale psala jsem to s právě pro tu otázku, kterou nevnucuji - ať si ji položí kdo chce. Já se přiznám - jsem ráda, že jsem takovou situaci řešit nemusela.
Děkuji za názor a návštěvu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Povídka je napsaná dobře a člověk aby zapřemýšlel, kdo je kdo. Při troše soustředění se to dá. Dnes jsou náznaky in. Ale námět, ten je omšelý, osobně ho vnímám jako úlitbu nově smýšlející současnosti, která prosazuje odkrývání tabuizovaných záležitostí. Avšak tato současnost už taky patří minulosti, Dílko je staršího data a je to znát. To je základní rušivý moment - není nadčasové.Co se homosexuality v rodině týče, ony jsou i horší věci.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Vzhledem k tomu, že jsi s osobními invektivami pod dílem nepřestal ani po dvou napomenutích, dávám ti časový BAN na vychladnutí. Jeho délku sis určil sám.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
To je logika: vyštval jsem sám sebe? dokud jsi nepřišla byl jsem tu v pohodě a bez konfliktu... takže ve mně to asi není. To je to podstatné.
Sendy - pokud nechcete samy - nemažte mne. I když nesouhlasím, dávám si sám měsíční BAN.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ne já, beare, Ty jsi příčinou ...a moc dobře to víš. Litovat mě nemusíš. Já sem dala povídku, na Tvé otázky Ti odpověděla. To Ty jsi sem, k mému textu přišel, abys ublížil.
A můžeš své komentáře psát třeba červeně, nic tím na tomto faktu nezměníš.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ještě nejsem smazán, tak : Marcelo, je mi tě líto. Ty tak velmi chceš mít poslední slovo, že z tvých slov kape žluč. Máš ho mít to poslední slovo - jsi skutečně příčinou, že odcházím. Můj život mě poučil, že s hloupostí se bojovat nedá a já už mám v životě dobojováno - své síly jsem spotřeboval v utkání s rudou sebrankou. Už se ani nezlobím - nemá cenu zlobit se na vítr, že štípe do uší. Lepší je zapadnout domů...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Sendy a Tesso, jsem zvyklá na ledacos a to, že mě tu bear uráží veřejně, je mi samozřejmě líto a jedno mi to není, ale nechci, aby zase na nějakém webu psal, že kvůli mně odešel z litwebu. sice by to opět nebyla pravda, protože pokud něco jako svéprávný, dospělý člověk udělám, dělám to "ze své vůle"...ale víte jak to v internetovém světě chodí.
Také vím, že na Litwebu jsou dána pravidla, který by si měl každý z registrujících se přečíst.
To čím chce bear zdůvodnit svůj odchod je sice úsměvné, ale zároveň to jasně odhaluje důvod a původ nedorozumění.
Ani já nejsem "uličnice" i když jsem o jednu generaci mladší než bear, přesto už jsem tchýně i babička a jako taková musím umět přivřít oko. Má maminka mě učila úctě ke starším lidem. Vlastně by mě mělo těšit, že mě to naučila a nenechám se vyprovokovat něčím, co je opravdu spíš k pousmání,.než zlé ...
Jinak mi stačí, že jste celkem jasně rozeznaly, že jsem se o odpověď opravdu snažila - za to vám děkuji.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nazdar, Sendy - nebudu čekat na tvého BANa - jdu sám. Byl bych ti vděčen, kdybys můj nick a všecky mé příspěvky vymazala. Nejsem uličník, nenechám se peskovat a terorizovat ženskou klakou.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Promiň, beare, ale ty ses zeptal a Marcela ti odpověděla, dokonce hodně obšírně. A jestli ti ani toto vysvětlení nestačilo, nedá se nic dělat. Rozhodně není nutné útočit, tahat sem vzájemné antipatie z jiných webů a pouštět na špacír smajly.
A to platí pro všechny, ne jenom pro nicky bear a Marcela...aby bylo jasno.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
:Q)
Beare,
ptát se zakázané není. A autorka ti může a nemusí odpovědět. A Marcela ti odpověděla.
Napadat autora nebo jiné komentátory tu ovšem zakázané je. Cinda tě na to upozornila a zároveň ti nabídla prostor v diskuzi. (Pokud tedy považuješ za slušné a vhodné si vyřizovat osobní účty s jinými členy veřejně.) Tuto možnost jsi ignoroval, takže toto považuj za varování: Pokud nepřestaneš s osobními výpadu proti Marcele, bude ti udělen časový BAN.
|
|
|
|
