V sobě hledej chybu, hochu,

trénovat víc měl bys trochu,

hru i běh do vyšších pater,

a necpi se, tisíc láter!

 

 

Pobavila, já mám ty humorné s nadsázkou nejraději ...

Všem díky za milá slova a že jste se k mé radosti i pobavili.

Bohunko, stupňování bání bylo sice ve veršovánce umělé,
nicméně vzpomínka na mou značnou mladickou nesmělost jí byla inspirací.
 
Jarko, tenkrát se muselo paralelně cílit i na toho, kdo pomyslně chránil dlaň svých dcer i jejich věnec.
Jak moc se akt žádání o ruku nosí i dnes, netuším.
 
Ivo, díky, někdy to pak po osmělení končí i takhle:
      A veme duo se soudem, Eva?
      Nemámen? Ohon dam — Adama dno… Honem. Ámen.

Jiří, oba sice víme svoje, ale přesto to můžeme probrat třeba na nějakém čtení u kafe.
 
Hanko, dík, žes zaklouzla až sem!

O-ou! Název krásně klouže po ou. No jo, láska prostě nemůže člověka uhoupat k lhostejnosti.

i já dospěl, spíše k stáru,

k cíli že je cesta blíž

pod balkonem hrát na kytaru

než v podloubí hledat zdviž

 

duo oud? loub si dloub
 

Klíč k lásce najdeš dozajista

- stačí zůstat luzný podloubista...

 

A ještě k anotaci: Srdéčko (byť vytoužené) nemá ruku! To na komoru musíš cílit...

 

Tedy ne, že by mě vyložené potěšilo tvé ukrutné utrpení, ale pobavila jsem se převelice. Hm, my děvy většinou ani nemáme zdání, co musí luzní ctitelé pro nás vytrpěti...

 

 

...člověka nejvíc potěší cizí neštěstí. Bavila jsem se zejména vydařenou eskalací útrpných projevů od balkónu až po práh děvy vytoužené. 

Kuju. :)