souhlasím, že vločky občas hřejí a jsem ráda, že tato Tvoje byla po čase první, kterou jsem si na Litwebu zase přečetla:)Dík

potěšit oko i duši už pokolikáte si jdu a

děkuji osudu, že vedl kroky moje sem

v kouzelných slůvek říš...

že kecám říkáš?... co ty víš

že tajně slzu v oku mačkám vzpomínkám ji nedám

a snad se i v duchu ptám, sněží ještě i ted našim láskám?

jabloní květy vítr sněží a ano, dyk vím... čas běží, běží, běží

a co, pohodím vzpurně kšticíživot je prima!

 

 

Ne, z tohohle sněžení rýma nebude...mám pravdu, osude? A vůbec, vem si ten provázek, hele, na...teď já chci být tou vůní vedena....

 

Dík, básněnko, žes četla a slovo (nikoli do pranice) přidala...

Vestoje, hanelko? Že nevidím nohy... i když, pravda, královny nohy nemají (prej).

Dík za návštěvu

přesně - spousta něhy..  to se ti moc povedlo - jsem u tebe zvyklá na "uvázanější" ale takhle je to krásně přirozené.. a prostě nádhera  - a všimni si, že ti aplauduju vestoje!

svět je vždy nehotový a my z něho "hotoví" často Dobrá báseň s příznakem doby, která dala v reakci vzniknout dalším dvěma dobrým věcem od Marka a seniora.

Dnes se prostě urodilo na litwebském políčku.

Přesně, Tess, vztáhl jsem to na světové dění - a Tvůj původně optimistický text přetavil do tohoto...

 

 Aneb cesty básní jsou nevyzpytatelné :-))))

Doto a motýle, mám radost, že jste četli a slovo přidali...

Pořád mě baví sledovat tu různorodost úhlů, pod kterými čtenáři nahlížejí na tutéž báseň. Těžko po nich chtít, aby absolutně souzněli s autorem, ostatně ta pestrost pocitů a názorů je obohacující pro všecky zúčastněné. Přesto mě docela, Marku, zarazila tvá reakce, tedy verše, kterými jsi reagoval. Měla jsem pocit, že můj text je možná trochu melancholický, ne však pesimistický, a rozhodně ne prost naděje a radosti ze života v každé jeho etapě. Takže teď přemýšlím, co na něm tě přimělo psát, jak jsi psal A nenapadá mě nic jiného, než žes to, co já jsem pojala jako lyriku komorní, týkající se jen dvou lidí,vztáhl na celý svět.
No, i tak bych to neviděla až takhle černě...

Dík, že ses zastavil.

Tohle mě velmi oslovilo, Tess - má to jemnost, spád i hloubku současně, inspiruje to...

 

 

 Někdy dny uplynou

a srdce dál jsou suchá

čekání na kapku, to čekání se vleče

Pohár je obrácen, nůž bez ostří nás kuchá

s péčí dost podivnou - snad nebude to péče

 

 Někdy se připozdí

aniž se přitom stmívá

světlo se ztratilo, tak bez tmy, beze světla

se žije nežije - je doba nepříznivá

a čekat na drozdí zpěv je jak žehnat metlám

 

 Z řádků jsou mezery

a z mezer jasná slova

pávi se v zahradách zas budou naparovat

jenom ty zahrady - jen mimochodem - zmizí

 

 Z jihů jsou severy

už není, kam se schovat

zlato se tavilo, tavilo do olova

tam zase na tady - a náš svě?

Dávno cizí...

 

 

 

 

...aneb díky za každou novou vločku. :) Pěkná věc! Tuze pěkná.

... nádherná báseň hľadajúca niečo čo zostalo za chrbtom nás ľudí

niečo krásne možno lásku trochu nehy dnes už tak vzácnej....

Anna Marie: Poprašek sněhu nebo cukru...dokud padá a sládne či taje na jazyku, je svět v pořádku

 

JC senior: I tenhle druh "sněhu" báseň obsahuje. Je pořád stejný, jen člověk, jak stárne, vidí jej rok od roku jinýma očima...

 

Dík vám oběma za zastavení a komentář