|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Monument
Monument, ta socha generála
jen oka půl a uražený nos
na šátku zraněnou pravici,
Jméno již povodeň vymazala,
kolem chodíval jsem pro rákos
a vojenskou si pletl čepci
Tak často jsem si na vojáka hrál
až cítíval se jako při raportu
marš hvízdal si, však před ním jsem vždy ztich
Měl stále smutný pohled, generál,
čelo obav v lesku kapky potu
To když první začínal tát sníh
*
Léta Páně 2016, dne 6.5. věnováno autorem
JC senior
|
|
|
|
|
|
|
|
Monumentů už bylo i generálů... ale všechna sláva polní tráva a tak je tomu se vším... ale zdá se mi, že čas je taky generál
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zase skvělá, Jiří,
a že by nebyla jen o jednom generálu?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Neznámý vojín - stojí psáno
nevíme, kdo tu život dal
padl - a nic se o něm neví
Bez busty vítá nové ráno
toho, kdo někdy miloval
toho, kdo potomkem byl Evy
Znají se jména generálů
vojímům zbývá jenom zeď
na kterou rošťák cosi čmárá
Na krále pějí mnozí chválu
na padlé padá všední šeď
a též pár květů z rukou jara
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Taky jsem "bydlel" v kasárnách, jen dva roky, ale kaštany tam nerostly  Dík, Anno.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Já bydlela jako malá holka v Opavě přímo v kasárnách, to byl můj dětský svět a chtěli se mnou kamarádit všichni kluci, aby se tam mohli dostat taky. Byly tam obrovské kaštany, rostly houby, takový svět ve světě za vysokou zdí... Pamatujete, jak se do školy sbíraly kaštany pro zvěř? Já jich měla plné pytle, to bylo něco, kaštany. Dodnes je žmoulám po kapsách... :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nejen uplést, live,
obávám se, že je neumějí nebo ani nechtějí nasadit, když je třeba.
Dík.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji, Hano,
kdo má čistou hlavu, snad jen ten, kdo už ji nemá...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji za vložení a veršovanou úvahu, souhlasím...
I generálové jsou lidé a est se vzdává nejčastěji těm mrtvým.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
generálům se vždycky lesknou oči, těm normálním smutkem, těm druhým tím, co lépe než já popsali by psychiatři. Velký dík těm mnoha prvním.
A mimochodem, nejsem si docela jistej, že je úplně dobře u dnešních mladejch neschopnost si ty čepice uplést
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Možná z rákosu chtěl čepici
a věčný úsměv kluka ve tvářích
to co kameni se nedaří...žít...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
líto mi těch co ztrácí hlavy
ať už cizí nebo vlastní vinou
i holubi - jen ze zábavy -
často střílí, málo minou
život těžký jako kámen
pořád koukat v jedno místo
nemoct ptáka střepnout z ramen
a když už hlavu, tak ne čistou..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pro sochy generálů nemám pochopení
to jako smrti by vzdávala se čest
jenomže lidé, ti se těžko změní
tam, kde je oko, vždy najde se i pěst
|
|
|
|
