j@newe, děkuji za komentář...mám pocit, že čím jsem starší, tím víc se bojím...ne o sebe, ale o mé blízké. Ráda se vracím a nelituji ničeho.

pekna basen... kontrast bezstarostnosti a strachu... nevim proc, ale tak nejak se to vyviji... v zivote, v lasce, tak trochu ve vsem... ono staci si uvedomit, co "mame"... a uz muzeme mit strach, abychom o to neprisli... strach ciha vsude

Sendy, napřed jsem zaváhala...ale když se zamyslím, tak ve dlaních je příhodnější k obrazu, který jsem měla před očima- v dlaních je něco jiného, i když se to opravdu lépe čte. Dík za zamyšlení...

Znám to. Vždycky, když se cítím nejlíp, odněkud se vynoří strach, protože vím, že nic není definitivní...
Mě malinko rušilo ve dlaních, v dlaních se mi čte líp.

Flávia si vybrala krev, dolphin krajíc chleba od babičky :-)

Některý strach jde až "na krev"...a přesto věřím, že odněkud mě hlídají "tmavohnedé oči starkej"...

Vám děkuji za návštěvu

verše presne tak voňavé ako krajec chleba od babičky...
ja si tvoje verše občas vtieram pod kožu...
a je mi príjemne...

Posledný odstavec je pichľavý až do krvi.
Ale ako inak ho vytrhnúť z hodín? Zo stavov, keď minúta je silnejšia ako celý dovtedajší život?

Cindo, vystihla jsi to přesně...a máš pravdu i v tom, že čím je člověk starší, tím víc si ty své "strachy" uvědomuje. Dík za zveřejnění i komentář.

rok od roku si tak nějak ostřeji uvědomuju, že člověk se asi strachu nikdy nezbaví... jsou v jeho životě jen období, kdy si ho nevšímá nebo nepřipouští. poetické vyjádření o řadě věcí a citů v tomhle tvém textě čtu.