|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Opuštěná
Je večer… černý jako z tuše
a ticho jako v kostele.
Cos včera říkal, dnes zní hluše…
děsí mne stíny ztemnělé
a není nikdo, kdo by šeptal
budem se spolu krásně bát.
Tys odešel, ty ses mě neptal
zda budu moci klidně spát…
a já se bojím, bojím stínů
těch, které přišly - děsí mě
a ve svém zmatku, ve svém splínu
utápím strachy ve víně.
Usínat budu někdy k ránu,
tolik chci zaspat prázdný den…
proč jsi mě tady nechal samu?
Život je prevít… čert tě vem!
Léta Páně 2016, dne 21.8. věnováno autorem
Milada
|
|
|
|
|
|
|
|
Co bylo včera, krásným snem se stalo,
vzpomínkou něžnou, co tě zkonejší,
proč co dnes zní, zdá se ti býti málo,
kam prchlo jen to kouzlou včerejší?
Kdo hodně chce, tomu i hodně schází,
je třeba vzít za vděk tím, co je teď,
sic dostaneš se rychle do nesnází,
na něco prostě není odpověď!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
JC - Díky :) Vážím si tvého hodnocení.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Blízké téma, často frekventované, dalo byse říci, ale v krásně melodicky vypracované básni.
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
hanele - to mě moc těší 
mirkah - a jde to jinak?  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Opuštěná, však pořád miluje
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
najít to doma ve starém notýsku nebo na kusu papíru, uvěřila bych, že jsem to kdysi napsala já - tady si tak nějak nostalgicky souzním  |
|
|
|
