LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

proti_mluví

byla jsem větev
samorostlá

stokrát jsem počítala do sta
a zase zpátky
abych zadními vrátky
našla cestu vpřed

byla jsem stéblo
tonoucího

štěstí se kolem párkrát mihlo
a bylo zas pryč
zadní vrátka na paklíč
a dokořán svět

byla jsem - nejsem
v labyrintu

za krkem čas co nutí k sprintu
celá ve zmatku
pomalu vpřed pozpátku

na začátku konec nevidět

Léta Páně 2016, dne 6.9. věnováno autorem hanele m

Kategorie: Poezie


	20.9.2016 \| 11:28 rezka

			čtu poněkolikáté, moudro v básni skryté, neumím nic chytrého napsat, tak jen že vím, že se budu vracet číst a pokaždé si něco odnesu...

	9.9.2016 \| 8:32 Anna Marie

			Zase se stébla chytí, rybka co uvízne v sítích, možná, že ruku podá a zas čeřit se bude voda... :)

	7.9.2016 \| 16:03 Doremifa

			...bojím se, že ani z konce není vidět začátek, pokud se doběhne dost daleko. To kvůli zaoblení vzpomínek. :) Fajn.

	6.9.2016 \| 12:56 mirkah

			náramná je a moudrá...

	6.9.2016 \| 11:19 Tessa

			když úsvit v pasti tmy je chycen vychází jitřní Večernice hodiny běží, ale zdá se ona je pevným bodem v čase skřivaní hlas a oči sůví skrývá se ve svém protimluví

	6.9.2016 \| 9:16 Dota Slunská

			a jak může být taková protimluví výstižná! tvým básním rozumím a udivujou mě svou nápaditostí a pravdivostí