|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Průvod ticha
v prázdném úlu poslední zbyl plást
co zhoubný červ stačil nevykrást
padací most než rozepne křídla
vlastní rukou roztavil bych rád
černý vosk pro soudu pečetidla
a úhor činů stačil zaorat
zrcadlo pak odmítne mou tvář
a jen potměšilý Měsíc, lhář,
v zatmění při pravoslavné noci
létavic rozestře pochodně
s rozvahou, jak v den o promoci
průvod ticha projde mimo mně
*
Léta Páně 2016, dne 11.10. věnováno autorem
JC senior
|
|
|
|
|
|
|
|
Nádherná podzimní metafora!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jarem člověk stačí proskotačit sám, v létě být důstojným a spolehlivým partnerem, v podzimu uvítá průvodkyní a v zimě...?
Děkuji.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tak, live,
poznáváme podle citovaného filozofa, "jen jedno je jisté, že všechno je nejisté"
Dík za zamyšlení a moudrá slova.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jsem průvodkyně podzimu, nikoli ticha,zaorat stačím, zasít též, pak sklízet budu, pro plástev lichá? ;-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
i kdyby nebylo kam nahmátnout
vztáhnu ruku pro to malý nic
co starej Parmenides vyházet chtěl
z mysli prázdnejch popelnic
žití zlýho jak dobrýho bidla
.... na pešetidla
no tak asi u mě, no  Parádní JC
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Stává se, že se v životě nečekaně probudí nové jaro i uprostřed mlhavého podzimu.
Stalo se...
Dík, Anno M.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zas úly ožijí bzučením pilných včel
a popraškem zlatého pylu jarem zavoní
básně co svázal básník všeuměl... :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
měsíc zajde, zůstane jen sýc
a do průvodu duše zazděné
nečitelná jména z kamene
pak ticho, ticho, to zhmotnělé nic
*
Dík, Vladimíre
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Od průvodů ticha radím raděj dál!
Co kdyby sýc na měsíc vůbec nehoukal?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji, Dori, za uvedení a poetické navázání.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...unavená včela plástev neuhlídá
jen představivost hostí
málem
z toho čeho bývávalo dosti
je první z pohrom žízeň
tou druhou bude bída
|
|
|
|
