Nasytils nás svých vzpomínek sousty. Já měl podobně silné na obě babičky, dědů jsem si neužil. Co se týče literární úrovně díla, vyjádřily se k ní již obě dámy přede mnou.

sice niesom odborník ako Doremi a Tess ,ale mne sa to pačilo.

...pokud to má být nějaká sdílená vzpomínka na někoho miléto, tak jsem se o něm, v jinak rozsáhlejší básni, prakticky nic nedozvěděla. Jen, že ráno obešel chalupu, někde si sedl a druhým se rozdával. Ale jak, jak se rozdával, když "v samotě"? Báseň nemusí mít zjevnou logiku, v básni se dějí zázraky, ale tam, kde by ji mít zjevně měla, nemá být porušováma. O těch tečkách a čárkách psala už Tess. Nejsou třeba, ale jsou-li, pak správně.

Jako vzpomínka na dědu dobrý. Jako báseň - některé rýmy mi přijdou trochu násilně sešněrované.

Co je ovšem úplný nesmysl, jsou čárky na konci každého řádku. Ještě bych je brala tam, kde rozdělují souvětí. Ale jaké opodstanění má čárka, která rozsekne významově jednolitý celek?

To mi fakt hlava nebere. A to nemluvím o tečkách na konci sloky. Báseň není próza, interpunkci je nutno používat uvážlivě nebo klidně vůbec.