|
písmenka
vlastně ani nevím, na co jsem při psaní myslel konkrétně, ale hlavou mi toho běželo opravdu hodně ...
když písmena v agónii
smutně nahá opouští pero, slova přimrzají k papíru a bolestí řvou tak mlčky až inkoustem vibruje husí kůže háčky a čárky se dusí a třou ve zdánlivě klidných tazích třesoucích se prstů mláděte s žehravou duší který marně vkládá houslový paklíč do tmavomodrých písmen zmírajících
Léta Páně 2017, dne 3.2. věnováno autorem
Marcone
Kategorie: Poezie volná
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||






















