|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Kočka mého snění
Jsi jen kočka mého snění,
jsi báseň v barvě ostružin
k niž přichýlím se, zbidačený,
jsi rosa živá na zeleni
tam, co potkal jsem
tvůj stín?
Snad plamenné jsi srdce draků
v závěsu vášně rozvilin,
ruka, svírající páku
chimér světel na majáku
když smazat přály si
můj stín
Jsi modlou šedověku kléru
jak družka sběru pozdních vín
džin bez lahve, bez uzávěru,
jsi nápis lásky na zástěru
jednou, až přikryje
náš stín
*
Léta Páně 2017, dne 19.9. věnováno autorem
JC senior
|
|
|
|
|
|
|
|
Mám rád ostružiny, zvláště ty bez trnů
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tahle je jako šťavnaté ostružiny, já mám jedny kouzelné, pošlu. :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nebojme se občas lyriky a nestyďme se za ni.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jéje! To je ale moc krásné vyznání!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Taky, live, tu první část prožívám nejintezivněji.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Prožitek beze slov bývá více než mohoslovná pochvala.
Dík, Hanko.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
beru si hlavně tu první část básně.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Netřeba nic říkat, jen si tu báseň užít. Krásná.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji, Jirko, jen podle mého názoru mezi literárními přáteli jsou "velká slova" nadbytečná. Prostě se vzájemně uznáváme. I bez smajlíků.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
temná na koštětí lítá
modla, zvaná troufalost
ať klerik jsi, jezuita
ze sutin nezvaný host
zdánlivý co chlad jde z něho
naděje se stébla chytá
často dvakrát zlomeného
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ólalá,jsem kočka mírně troufalá, jsem modla, Eva ze sutin i temná baba, co si střádá stín...pro básně mám však slabost i pro klér, dá se říct, když vinu podzim nejen do růžic...:-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...jak odpovědět? Prostě, děkuji.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jedno z nejkrásnějších vyznání, jaké jsem kdy četla...
|
|
|
|
