díky, čtenáři a pozorovateli :)

píšeš kvalitnú poéziu, pre mňa je to aj okno do češtiny ... ))

Formálně je to, opravdu, až na druhým místě (jsem trochu uskřípnutá v tom hotovým vyjádření, že mi jde těžko se teď od toho odpoutat:)). Šlo mi o to zřetelně sdělit pocit z onoho obrazu, ale je jen dobře, že mi připomínáš, podoba k renesančnímu realismu by se v mým podání mohla vyskytnout asi jen ojediněle (proto i to přirovnání k akvarelu spíš než k olejomalbě). Dík!

nejde a naprosto jsem nechtěl mluvit o banalitě té myšlenky. Jen to podání, ten rým. Jak když sme u těch obrazů (já jim teda moc nerozumím) kdybys dokončila monu lisu tlustým tahem tou nejumělejší a nejpřirozenější barvou. Jde mi o způsob sdělení, ne obsah. O pocit, který mám jako čtenář zhlediska způsobu sdělení...

Flávia, Lachen, díky za komentáře.
Honzo, díky i tobě za komentář, je bezva, jak se nad tím zamýšlíš. Asi lepší tautologie než spor, v mém případě se koncepty vyskytují zřídka (nejde o hlubokou myšlenku, spíš jen o lyrické vyjádření dojmu), píšu pořád pryč a zjistila jsem, že jakmile začnu zasahovat zpětně do díla, je to jako když domazávám štětcem do akvarelu, z přímé barvy se nakonec stane špína. S tím možná souvisí i ten verš s dáváním, vidět věci a nesnažit se o to je asi jakýsi malý dar a to, že se na věc nesnaží člověk dívat i přesto jen z jednoho úhlu, je, myslím, nebanální.

Máš v tom docela systém ( teda pro mě), což oceňuji, neboť bezkonceptuální je bezkonceptuální (to je tautologie).
Snad je výhradičku k závěru. Ten závěrečný rým - dán/stran - mi tu báseň malounko banalizuje. Tak je možná k zamyšlení...

Tu sa nedá nechať len oči a pár momentov. Táto báseň si žiada celého človeka. Tomuto vravím Veľká báseň.

Díky všem za povzbudivé komentáře a Jiřímu za milé šestiverší.

jo, chytilo mě to za kapsu, nebudu předstírat, že jsem věděl, co znamená ten název:) takže následoval "gúgl" a pak jsem přečetl ještě několikrát s touto vědomostí. A dobré stejně, což je plus:)

výstavný kúsok ako obrázok...
takému dielku sa veľmi teším...

eh.....jen si to vychutnávám.

ponořen do etud secesního dýmu
v zahradě minut, jak bývá mým zvykem,
na loži z listoví a rozeschnuté kůry

dobám minulým ten pohled neprominu
v tvé zahradě že nejsem zahradníkem,
jen marný zpěvák tiché partitury
**

"... zahradě přidat po minutě
podivně předdešťový tón"

a

"Jsem pouhý vánek na mosazné kličce
dýchajíc dar jenž byl mi dán."

moc pěkné. opravdu moc. :)

pekný dialog..s obrazom..s autorom
načieraním do farieb návratom v čase

bez výhrad, rytmická nádhera. poetická věc, která mě doslova kolíbala. umíš, paní.