|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Portobello Road
Jdeme v mrholení
oloupeni
o bílej den,
v němž jedinej mžik
nezůstal nedopředen.
Jo. Jsme kočky.
Předeme pod deštníkem.
A vlasy zkroucený od vlhka
chůzí se natřásají.
Je zima.
Je rozpadlá na tisíc fragmentů
a vkrádá se do svetrů,
nepoznají
ji
ti
co si potají povídají,
aby je neslyšela.
Zima.
Ta drobenka osiřelá.
Jdeme nablejskanou ulicí
s knihou a čepicí
z druhý ruky,
kde město vstřikuje do tmy
svý teplo,
ješitný turmalínový světlo
a vyráží stříbřitý plátky
do asfaltu.
Kapky vláčně kloužou
po hubeným hrudníku
přestárlýho deštníku,
a měsíc nastydle frká
v mlhách nad komíny,
v odrazech louží
jeho pohled jihne,
ví,
že naše noci nedostihne
a já
na poslední křižovatce
připíšu prstem
na špinavou ceduli,
že domů zbejvá místo jednoho kilometru
dvanáct.
|
|
|
|
|
|
|
|
Bohatá a krásná imaginace - to je nepochybně příznak básnického srdce.
Vždycky se dá něco napsat jinak, ale tady netesáme do kamení :-) Pro mě stačí, že jsi mě na chvíli přenesla jinam a vtáhla do svého příběhu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dota, Teba si čítať, to je ako za odmenu. Ďakujem.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
nudloidní mi nevadí, pokud nenaruší plynulost čtení a tady ji sakra nenarušila
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
JSI básnířka
parádní věc a já se k ní ještě určitě budu vracet
... kde město vstřikuje do tmy
svý teplo,
ješitný turmalínový světlo
a vyráží stříbřitý plátky
do asfaltu.
úplně mě to vtáhlo jako do obrazu, jdu si pustit Navarovou a Nerez, protože jsem u týhle tvojí přesně na tuhle hudbu vzpomněla a dostala na ní chuť.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
áno...
príjemne slunská atmosféra...
veľmi sa teším, keď sa opäť budú rozprávať...
tie rozhovory mám na " klavíristovi " najradšej...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky Marto, chtěla jsem zachytit ten nevšední pocit bytí ve dvou jednoho úplně všedního londýnskýho dne.
Lachen, Jiří, Vláďo, Lili, díky i vám.
Mirko, díky za kritiku, sem tam rým nerým, také nevím, kde by měl mít správné místo, psala jsem ji jedním dechem, na jeden zátah a jak se to tam poskládalo ptám se sama svýho nitra. Jsem moc ráda, že čteš a rovněž zdravím.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ráda si tě čtu, Doto, pořád, ač rým tvůj bývá časem slabší a slabší po verši. Avšak nikoliv po obsahu. A to je mi milo. Píšu tak, jak cítím. Věřím, že strpíš můj komentář. A určitě máš mnoho jiných a skvělých ohlasů. Ano, Tvé minuty prožité jsou úžasné. Jen mi začínají chybět Tvé umné a zasuté do písní, nikoliv do písku, slova. Ale to vůbec nevadí. Volnost je volnopsavá a kéž by byla pořád dotohravá, hravá, hravá.
I když vlastně to s Tvým volným rýmem vůbec není špatný, jak tak podruhý čtu. (nevím nic o teorii psaní, srdcem píšu i čtu) a zdravím
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
"nepoznají
ji
ti
co si potají povídají,
aby je neslyšela."
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Náramně plastické a působivé podání! Vtáhla mne do sebe. Úplně. Byl jsem na Portobello Road na chvíli s Tebou i s ní.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Sympatická báseň i čepice z druhé ruky.
Taky bych si takovou přál a sypat z ní verše, jako ty.
;-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dota
mám rada tvoje presúvanie
elementárnych..samozrejmých vnemov a situácií do polohy mentálnych procesov..či kde to
mám rada tvoje narábanie
s časom a priestorom, do ktorého nás vtiahneš atmosférou dotýkajúcich sa slov
rada ťa čítam..skrátka
/a tá "nudlovitosť"..tá je výrečná..pre mňa..tak/
|
|
|
|
