|
Ráno
Navléká korálek po korálku.
Celý svět osvěží bez podšálku rosa prohnaná. Den světlo vítá. Bledý šat šije, rozplétá síta růžovou šelmou svítání. Ráno je nakousnutý chléb. Nedostláno okrajem šálku, který ústa pil. I Měsíc Lunu utopil z všech sil. Ubírá korálek po korálku, a jako nic ztratí bez podšálku svět. Diví se. Ulét i neulét. On motýl, ona můra. Amulet, který na špendlíku zapírá svůj řád. Jak? Možná nedovolovat si spát.
Léta Páně 2018, dne 17.1. věnováno autorem
mirkah
Kategorie: Poezie
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||






















