|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Rozvod
Koroner smutek moje srdce krájí
studeným střepem tvého nezájmu.
Snad posté potmě tady sedím,
zrychlený tep a brečím potajmu.
Můj strážný anděl rve si z křídel peří,
ze vzdoru, žalu nebo vzteku.
Hází ho na Zem – vidíš, zase sněží,
jak kdyby někdo roztrh’ deku.
Nebudu žebrat o slovo, či úsměv,
už stíny věží škrtly náměstí.
Došly mi síly lepit další puzzle.
Já rezignuji na štěstí…
Léta Páně 2011, dne 23.3. věnováno autorem
Cinda
|
|
|
|
|
|
|
|
... jako by někdo roztrh´deku mi přijde vůči celé básni melodičtější volba - ale ctím autorčinu invenci, samozřelmě :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
možná jsem už četla kdysi na epice, nejsem si fakt jistá, ale máš tam úžasná spojení, a vůbec, ta báseň je moc krásná
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Báseň vnímám jako pocit - abych se v jiným světě ocit - a ten pocit je bezvadně vyjádřen!!
Když to všechno bude učesaný
a mít správnou logiku
upravený
jak vzpomínky starý panny
tak hnedle každej sáhne na kliku
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Báseň nedrží jednotný rytmus - např. 2. řádek 2. sloky.
Rezignace je nejhorší, člověk by se neměl vzdávat, jde-li to...
Velmi se mi líbí druhá sloka, taková něžně hladící, bez velkých emocí a gest, přitom hodně říkající, alespoň mně...
Marek
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jsi prostě vyspělá duše.:)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky všem za názory a zastavení.
Indigo, já to neberu nikdy od nikoho jako reptání. Je to prostě taková zpětná vazba s lidma, co to čtou a ta je pro mě důležitá a cenná i kdyby mi měla sdělit že je to totální nesmysl (ať už obsahově nebo technicky). Protože jen tím, že slyšíme názor druhých se můžeme třeba někam pošoupnout. Taky je to o tom, že když člověk píše něco, v čem je citově interesován, nekalkuluje většinou se spojitostmi a výrazy (což může být samozřejmě ve výsledku ke škodě věci) ale jen to z něj "vypadne". Druzí to pak při čtení můžou cítit naprosto jinak, než on.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pokaždý, když čtu Tvoje texty, cloumaj mnou rozporuplný pocity.Nejde vůbec o techniku, jako spíš o obrazy a slovní pospojivo.
Např. koroner smutek- pro mě takový nešťastný spojení...smutek přece sám o sobě není schopen cokoliv analyzovat, a už vůbec ne s logickými závěry. Smutek má kořeny daleko hlouběji v nás, smutek prostě jenom přijde a je.
A nepochybuju o tom, že to co tady říkám nechápeš. Jenom prostě anylyzuju text po svým.
Naproti tomu např.:
...už stíny věží škrtly náměstí...
dokresleno závěrem, rezignací na štěstí, prostě znělý souvislosti, to je zas fakticky skvělej tah na branku.
A to co píšu nemá účel reptací nebo rejpací, prostě jsem taková odrůda čtenáře, no.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Taková smuténková básnička. Prostě život není procházka rajskou zahradou.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Smutná báseň o konci jednoho vztahu. Ale zase je tu naděje, že něco nového a možná i lepšího může začít. Je z ní cítit bolest až sem.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Rezignovat na štěstí..? Ne, rozhlédnout se, hledat, někde čeká...
o úsměv žebrat, pohled nebo slovo
posměšným si zvyknout odchodům
z vrásek psát znamení Kainovo
a výčitek být předhozena lvům
ne, andělské sundám s tváře logo
z vášní, lásky ať nezbude jen šum,
přibliž se, vzdálená supernovo
co vyklizený očekáváš dům
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Sic jsem nepoeta, asi ze sebe nevyždímu "erudovanou" kritiku. Ale půjdu aspoň po obsahu a proberu ho jako ženská, co už taky něco prožila. Koroner smutek moje srdce krájí
studeným střepem tvého nezájmu.
Snad posté po tmě tady sedím,
zrychlený tep a brečím potajmu. Ne nadarmo se říká, že nejhorší není nenávist, ale lhostejnost. A když vztah dospěje až k naprostému odcizení, je to asi konečná. Pak je na místě sebrat zbytky hrdosti a jít: Nebudu žebrat o slovo, či úsměv,
už stíny věží škrtly náměstí.
Došly mi síly lepit další puzzle.
Já rezignuji na štěstí... Ale je odchod (nebo rozchod) skutečně rezignací na štěstí? Není to právě naopak jediná cesta, jak zas ke štěstí přijít? Každopádně závidím každému, kdo sebere odvahu a umírající vztah, ve kterém minimálně jeden, ale většinou oba, živoří, ukončí. |
|
|
|
