|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Dveře
někdo cizí prošel dveřmi
zvolna jak strastiplné dny
někdo tiše řekl věř mi
a přál si nebýt záhadný
slova klesla jako tíha
kříž uchopený v záňadří
jak stříbrná čerstvá piha
k tváři, co mně nepatří
zbyly rozpaky a dveře
vše, co je málo slíbené
stopa pravdy na pověře
zpovědní ticho kamene
kdy se propadá a ztrácí
i výsměch počmárané zdi
čas dohořelý k meditaci
a někdo nahlas řekl jdi
*
Léta Páně 2018, dne 30.5. věnováno autorem
JC senior
|
|
|
|
|
|
|
|
Ano, slova probouzí, posilují í ubíjejí.
Ať je nejvíc těch posilujících.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Slova mají velkou moc. Větší, než si dovedeme představit. Krásná báseň.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Stále více se mi vrací duchovní témata. Nebráním se jim, naopak, pozvolna v mé tvorbě převažují.
DÍk, Blanko, za zastavení a zaujetí.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dokonalé! Po všech stránkách. Fascinující obsah, přirozené - a přesto neobvyklé rýmy, bezchybný rytmus. Skutečně asi tvá nejlepší!!!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji, Vladimíre, rád střídám formy i filozofii básní.
Jsem rád, že i tobě je tato forma blízká.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tahle určitě pro mě patří k tomu nejlepšímu, cos tu kdy napsal. Smekám.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Celý život je nepřetržitá šňůra tajemství, o nichž se domníváme, že jim rozumíme.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Mám ráda taje, to mi věř, kam lehá slunce a kde se pase zvěř? Tak řekni dveřím ať jdou dál , pro každý skutek, co se chvilku (možná?) zdál...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Koukám i bez veršů a děkuji.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Uvěřit a vykročit směrem, o němž jsme pochybovali.
Děkuji, Bohunko, a nejen za uvedení.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...někdy je skoro úlevné uvěřit někomu záhadnému jenom proto, že prostě někomu v tu chvíli uvěřit potřebujeme.
|
|
|
|
