|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Zvíře v rozpacích
Ne opravdu nejsem moderní bytost. Sice využívám internet naplno a jak je v mých silách, přesto jsem pořád pozadu. Samotná představa, že pocházím z minulého století, není vůbec, ale vůbec povzbudivá.
Nakonec mi zůstávají jen ty hry, kde můžu před realitou unikat. Myslel jsem, že se vrátím k psaní, ale přes všechnu snahu a dobrou vůli byl můj návrat k literatuře prostřednictvím LitWebu značným zklamáním. Prostě psát neumím, neměl bych provokovat.
Jo takhle kafrat do všeho a do všech, to zvládám perfektně. Zvláště když se konečně našly prášky, které aspoň částečně depresi a úzkosti opravdu eliminují. Vracím se s nimi do minulosti, kdy jsem byl zbrklý a sprostý. Místo úzkosti panika. Není úniku.
Včera jsem se díval na první díl Doktorky Who. I z toho jsem na rozpacích. Role Doktora byla vždy záležitost vrcholně charakterní. Zvládá to nová Doktorka? Já nevím. Je to všechno jakési jiné. Člověk neví, jestli se má bát emzáků nebo multi-kulti handicapovaných protagonistů vedlejších rolí. No snad to zachrání nová TARDIS.
Ještěže aspoň ten můj na smrt nemocný kocour Hanýsek vypadá relativně lépe. Bylo by mi smutno, kdyby odešel.
Deprese se vrací. Příliš mnoho smůly. Na co chytnu, to pokazím. Schválně, jestli se mi podaří publikovat tuhle zhůvěřilost. Každá nová technika je teď na šrot, i počítač, na kterém právě píšu. Prý je to jen softwraový problém, prý mi to spraví. Ale já už nevěřím. V čem jsou potom rozpaky zvířete největší? Právě ve ztrátě víry a důvěry. Moderní bytost to možná zvládne, já ne.
Léta Páně 2018, dne 11.10. věnováno autorem
Pavel D. F.
|
|
|
|
|
|
|
|
Jak vidíš, podařilo se. A protože to nebylo delší než jedna obrazovka, dal jsem se i do čtení.
Zůstaň svůj,
a za svým stůj.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jsem rád, že tato de profundis provokace udělala svoji práci. Ano, bylo to vypsání z deprese. Mám od doktorky doporučeno se z deprese vypisovat. I když adresátem má být jen ona sama, abych se neblamoval před světem. Ale na pokraji totální destrukce člověku pendrek záleží na nějaké reputaci.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Je-li člověk rozladěn (nikoliv nas...štván, ale rozhozen z duševní rovnováhy), pomáhá vypsat se z toho. Minimálně si člověk utřídí své pocity. Jestli to funguje i u depresí, nevím, žádnou jsem zatím neměla.
Pokud to ovšem není ten stav, co mě pravidelně přepadá po přečtení jakékoliv fanfikce od jedné kamarádky, když se euforie a slast z právě dočteného příběhu změní na temný výkřičník: Takhle to já nikdy nezvládnu napsat!, následovaný ještě temnějším otazníkem: Neměla bych se na to psaní radši úplně vykašlat?
Naštěstí po chvíli zasáhne mé alter ego:Co furt řešíš?? Ona píše takhle a ty zase onakhle. Víš, jaká by to byla nuda, kdyby všichni měli stejný styl? A má recht.
Tolik k nevíře v sebe.
K DW: Jodie Whittaker byla skvělá. A to neříkám proto, že je ženská jako já. Její Doctor měla všecko, co kdy Doktor měl - empatii, nadšení, moc strhnout lidi, odvahu, umění vyrobit na koleně ze tří špejlí a cukrové vaty kosmickou loď(v tomhle případě sonický šroubovák z ingrediencí o něco pevnějších). Prostě povedlo se jí, že jsem úplně zapomněla, jestli je chlap nebo ženská ( a doufám, že ani ona to už nebude řešit). Mmch - při debatě nad 1.epizodou padl mezi fanoušky takový nápad - nazývat ji "ta Doktor" (podle vzoru "ta Ester"). Přijde mi to geniální, obejít to české přechylování takhle.
Společníci, to je úplně jiná kapitola, ale to tu rozebírat nechci - koneckonců, má to být komentář k textu, ne k seriálu.
Resumé: Pište dál... a moderní bytost kopněte s rozběhem do míst, kde záda ztrácejí své slušné jméno...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Všechno je jiné...Na vzestupu je matriarchát a Tardis stará či nová, to nezachrání.
Hlavně piš dál!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...já si momentálně procházím tvůrčí krizí velkou jako, jako...jako něco velkýho a i když se snažím a přehrabuju se ve starých záznamech, kterým chybí jenom drcnutí, abych je mohla prohlásit za dokončené, nic. Prd a vořech! Ale to už tady přeci mockrát bylo, nic novýho pod sluncem. Ono se to opravdu nechá vyčekat. Možná právě proto, že ani já nejsem moderní bytost, tohle vím. Jenom žádnou paniku, ono to přijde. A co když ne, co když to nepřijde? Nevídáno, tak to nepřijde, no a co?
|
|
|
|
