LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Nerozhodná

Já bývám k smrti unavena
často se budím s představou
že všechny dobré skutky ve mně
s mým probuzením odplavou

A jaro už mě nenaplní
jaro už nemá žádných sil
nepookřívám na výsluní
paprsek jak by z ledu byl

Studené dnešky, chladné zítřky
do toho pouze skon a zmar
zastaví to snad jen skok z výšky

jenže to člověk ztrácí tvar….

Léta Páně 2018, dne 8.11. věnováno autorem Milada

Kategorie: Poezie vázaná


	6.2.2019 \| 23:34 j@newe

			ano, zaver zni jako cerny humor... a druha sloka je obzvlast pekna

	11.11.2018 \| 8:56 Špáďa

			Byť osud vždy rozhodne za nás, je nutné s ním se rvát.

	9.11.2018 \| 17:13 JC senior

			Jaro má sílu vždy,to jen my ji občas ztrácíme. **

	9.11.2018 \| 16:22 Milada

			Doremifa - no jo, když s takovou představivostí "básník" nepočítal. Tessa - záměr to nebyl. I když...

	9.11.2018 \| 9:18 Tessa

			Dilema přímo hamletovské - být plackou (v) bez vědomí nebo člověkem s vědomím, že všecko stojí za prd...dokud se situace nezmění a je zas dobře? Básnička začíná tak nějak nijace, skoro plačtivě a pak prásk - pointa jako hrom (zvedla mi koutky, ač to možná nebyl autorský záměr).

	9.11.2018 \| 1:35 Doremifa

			...ta básnička se mi líbí, koresponduje mi s podzimní melancholii, až na poslední verš,který se mi zdá příliš brutální (vidím tu placku a vidět jí nechci)