LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Podreč...

.....

mám ráda med
ten tmavý lesní
lepí se mi líně na prsty jako klaustrofobické vzpomínky
na vlastní dětství

/lvi potřásají těžkou hřívou a mají břicha naditá nemocničními košilemi/

kdosi sténá pod zástěrou tučného světa

chci být
Planá Plavá Pěstěná
Štěstěna?

prošla jsem tolika zpovědnicemi kadeřnických křesel
a snad proto odříkávám zapovězené Miluji s lehkostí sobě vlastní

Otčenáš jenž jsi na nebesích...

nikdy
nikdy bych neřekla nahlas že se mi bude stýskat...

mami

Léta Páně 2019, dne 27.7. věnováno autorem básněnka

Kategorie: Poezie


	1.8.2019 \| 23:16 básněnka

			Milá Dotěnko, děkuji za tvoje slova...

	1.8.2019 \| 22:25 Dota Slunská

			nahlas ne...smířit se předem nejde...a potom stejně taky docela nikdy ne

	28.7.2019 \| 10:48 básněnka

			Však já vím...jen jsem se v tý básni rozloučila, díky moje milá Doremi...

	28.7.2019 \| 9:16 Doremifa

			...lze jenom přijmout...

	28.7.2019 \| 7:28 básněnka

			Díky Vláďo...

	28.7.2019 \| 7:27 básněnka

			Jiří ...děkuji za slova plná empatie...

	28.7.2019 \| 0:29 Špáďa

			Mámu máme každý jen jednu. Časem přijde útěcha, že za branou nebeskou se rozprostírá věčný klid.

	27.7.2019 \| 16:48 JC senior

			Slova se proplétají se slovy do jedinečnosti konečna, jako příběh, který nastává v životě jen jednou. *