Chvíle na zbrusu nově potažené chaise longue
Vytahuješ prstem kontury rozbřesku do monotónního popele.
Předokamžik - autista a obnovitel téměř dozaniklých dějů, slunce se ještě zahálčivě přikrčuje a v ospalosti opírá se o pelest, kontrastně v tradici lidové tvorby chudobně zdobíš líce obyčejů. Líný, šetříš pohyby a marnotratně utrácíš své myšlenkové exponáty - jazyky šelem, duše rostlin, rozepsaná libreta a krkolomná přání druhých, možná i svá, o nichž sám domníváš se, že by snadno mohla, nebo snad i, musela vykročit za prostor črtů obrysů a převtělit se v špičku tuhy. Tak kdo jsi? Tak vkusně uveleben na své chaise longue, révoltant, pecivál, kurátor fantasmagorií, hybatel společnosti, jež bych chtěla válet se vonná ve fiži na sofa, v salónech srkat brandy. A nebo ta, jež by se čile vzpínala nečinnosti chladných rán? Bohužel ne, co naplat. Nedbale hodíš hlavou a odhrneš si neposlušnou loknu z čela. Po tuze ani stopy. Jen pomačkaný skicák netečně vyčnívá ti zpod zad... ku
Léta Páně 2019, dne 13.9. věnováno autorem
Dota Slunská
|