Nahosemenná slova
Léčila mě kotvičníkem a všechny moje jinany zakořeňovaly na létajících kobercích arkády v panenkách vedly zrcadlovými síněmi hluboko do otočné zdi a pojízdné stromy na vitráži Antonína posouvaly schody před prahy domovin hladila mi vlasy na šíji s tváří přivrácenou na dožah běhali jsme pozdě po zdech hvozdech brali schody po stech od střihu až po steh
a sebou sama postaru omladili Ostaru Přehlížel mě osladičem řka že světu netřeba víc básní ve slovech nesou si paměť odřenin a přáním všeho nejlepšího je ticho o něž jsme bezprostředně opřeni
Plachost korun když se upíráme vleže rozvázán trna že zabloudíme níž
a příliš mnoho času na přemýšlení o krátkosti dechu
odlitky vůně v hektarech půdy darované za bolestivost obilného zrna Léčila mě kotvičníkem ztrácela mě čemeřicí v lících vřící prchlivě hmoždila tloučkem horko v prach a polohy pomíjení v mátohách srkaly z okraje moře své peklo aby nepřeteklo
Léta Páně 2020, dne 24.6. věnováno autorem
Dota Slunská
|