|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Vyznání
Snad se tato má báseň rýmuje až příliš a snad je tak nějak staromódní, ale je ze srdce. Ze skutečného prožitku lásky. Snad někoho taky potěší.
Jsi ruka z nebe, která hladí,
jsi báseň, která v skrytu svádí,
jsi hvězda, která září v tmách,
když kráčím sama po cestách.
Jsi srdce mého tajný vzdech,
když sen se snáší na křídlech.
Tvá slova jsou jak vodopád,
co z nebe do mé duše spad.
Léta Páně 2022, dne 1.11. věnováno autorem
Beruška
|
|
|
|
|
|
|
|
želám veľa pekných, poetický nápadov... :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Bylo to psáno bez většího přemýšlení, prostě zachycen prožitek. A je to poznat. Člověk by musel být génius, aby spontánně psal dokonale. Děkuji za zpětnou vazbu. A za přivítání.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ano, je to zrýmovaný prožitek. K poezii má velmi lehce našlápnuto...ale bude to chtít ještě hodně práce. Zpětná vazba od čtenářů by mohla pomoct.
Vítám tě mezi námi.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji. Já mám pocit, že takto funguje veškerá komunikace. Co člověk říká a jak je vnímán jsou dvě věci. Pokud se projev jednoho člověka líbí druhému, báseň a cokoli, jsou stejně naladěni. Tak to vnímám já, netvrdím, že tak to je. Metafora s tichou poštou je moc pěkná.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Poezie je jako tichá pošta. Cestou od autora ke čtenáři se báseň „deformuje", aby mu přinesla unikátní sdělení jen pro něj. To na ní mám ráda.
Vítej na LW.
|
|
|
|
