Marta:

Nerad šířím podobné vjemy, ale cítíš zřejmě, co jsem cítil při psaní...

znepokojili ma tvoje obrazy
ožili v mojej hlave a tie zvuky..len skús sám
a ticho nastalo v tretej slohe..v posledných dvoch veršoch
aj smutno
nastalo
.

Chápu, že to jako vycpávka vypadá, ale není to tam samoúčelně - šlo mi o určitý obraz, který ta slova mají tvořit - otázkou je, zda je ten obraz vidět...

Neporozuměli jsme si. Nemyslím lehkost sdělených pocitů. Myslím lehkost podání, která mi chybí. Jdeš na lov jelena s celou artilérií.
bažina zajistí, listy vytrhané
třeba tenhle řádek je čistě vycpávka (a je jich tam takových hromada) samozřejmě, máš ho tam kvůli zajistí - listy a vytrhané, ktéré se ti rýmuje s čímsi předchozím. Je supr používat takovýchto jazykových prostředkou, ale ať prosimtě někam vedou. Krásné je, když básník propojí logiku myšlenek jazykovými prostředky, takže ta spojení jsou víceúrovňová. Ty používaš jazyk samoúčelně. Takže je to jen tlupa kudrlinek, kolem hlavní myšlenky, která je pak obtížená.
Nejde mi o lehkost myšlenek, ale o lehkost vyjádření...

Je to možné, Honzo, necítil jsem lehkost, když jsem to psal, ale tíži...

Postrádám lehkost. Řemeslně dobře zpracované. Valíš z plných plic a možná i trochu zavaluješ poentu. Neřekl bych, že nahuštěná. Spíš bych řekl: přetížená.

Indigo: Vždy je možno kácet, tady jsem asi hustil proto, že i ve mně bylo nahuštěno... Tvých zastávek si tu moc vážím.

Dolphin: Jsem moc rád, že sis své našel...

Krásnou dobrou noc...

pre mňa prvá a posledná strofa by mohli byť aj samostatnou básňou...
samozrejme ako celok veľmi dobrá práca...
inak... koleje bez tratí mi pripomenuli môj zážitok, ako som sa raz vracal domov a na letisko som sa chcel dostať vlakom... prídem na vlakovú stanicu a koľaje nikde... akurát menili koľaje...

Vnímám jako příliš nahuštěné.Mám ráda Tvou fantazii v obrazech, obraty, které nezřídkakdy uhranou.Však nedokonalý rým (zvláště pak v závěru), nutnost zavázat v mašli za každou cenu, narušují a ubírají na prostoru, volnosti, svobody nejen básníkova při i po přečtení.Navíc bych řekla, že Tě to vzdaluje od hlavní myšlenky, tak jak od shora dolů (I v celku). Nejlíp je to vidět vždy na posledním verši strofy...rozpadá se, přitom by měla naopak vyslovené podpořit a objasnit sdělení.

Díky moc, Terezo, za obsáhlý komentář.

Ona tam ta víra i je, ale zasutá ve skepsi a bezradnosti... Je to holt určitý pohled deziluze, ale ne jako nákaza, ale jako zamyšlení a hledání cesty...

řemeslně dobře zpracované, narvat do takto striktní formy rytmus a udržet ho se povede málokdy.
Je to tak zvláštně obrazné, spousta představ, které se ti povedlo vykreslit hodně věrohodně a barevně, napadá mě přívlastek "plastické". Spousta obratů mne zaujala a dohromady se to zajímavě prolíná.
Obsahově na mne dýchá skepse, pasivita, pesimismus, nevíra, která možná přes ty vousy, z kterých se postupně stávají dredy, občas nezahlédne, že všude dokola svítí slunce, že za zády zní smích a že někteří otvírají ty mapy i proto, že se nemůžou dočkat, jak promění své dnešní sny na zítra (a někteří to dělají i bez map :p)